Počátek Troje: hrabě inspirovaný Římem

Neobyčejně vzdělaný a ambiciózní Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka (asi 1640-1708) v mládí po absolvování školy podnikl cestu po Evropě. Nejdéle se zdržel v italském hlavním městě; v Římě a jeho vzdáleném předměstí Frascati mu učaroval půvab římských obytných staveb, které si šlechticové pořizovali za městem. Po svém návratu do Čech tedy přistupuje Václav Vojtěch k budování honosného sídla ve stylu římské předměstské vily pro příležitostný pobyt (tzv. villa suburbana). Stavbu zahájil r. 1678 autor původní koncepce Giovanni Domenico Orsi; brzy ho však střídá a vedení projektu se v letech 1679-1685 ujímá slavný francouzský architekt Jean Baptiste Mathey (zvaný též Matthaeus Burgundus, 1630-1696); stavitelem byl Silvestro Carlone.

1678-1703: zrod barokního klenotu

Třebaže je Mathey nucen respektovat již rozestavěný půdorys podle Orsiho plánu, mění původní pojetí na velmi pravidelnou dispozici s hlavním sálem uprostřed; z něj vede do zahrady dvouramenné oválné schodiště. Toto impozantní barokní dílo z let 1685-1703 uchvacuje mimořádně bohatou sochařskou výzdobou; jejími autory jsou významní umělci Paul a Johann Georg Heermannovi z Drážďan. Plastiky představují vítězný boj olympského božstva s Titány (Gigantomachie), který částečně zachycuje Homér v Iliadě; odtud patrně pochází i název zámku Troja, jenž se pak rozšířil na celou oblast, původně nesoucí jméno Zadní Ovenec. Druhá fáze výstavby již akcentovala podobu raně barokních interiérů, opět zkrášlovaných uměleckou elitou. K výzdobě hlavního sálu byli povoláni vlámští bratři Abraham a Isaac Godynové z Antverp; vytvořili nádhernou a ohromující fresku, která zachycuje legendární výjevy z dějin rodu Habsburků a jejich vítězství nad Turky u Vídně. O skvostné malby v dalších prostorách zámku, tematicky čerpající především z antické mytologie, se zasloužili Italové Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni Francesco. Malířská výzdoba v trojské rezidenci údajně zaujímá plochu 4 000 m²; z toho 1 400 m² připadá na hlavní sál, který je též využíván ke koncertům.

Okouzlující krásu zámeckého areálu podtrhuje malebná barokní zahrada francouzského typu, mistrovské dílo Jiřího Seemana z přelomu 17. a 18. století. Je protkaná hvězdicovitou osnovou cest s průhledy směřujícími k optickému cíli – ústředním partiím zámku. Geometricky členěná zahrada se prezentuje obrazci z živých plotů, nádvořím, květinovým parterem, fontánami, oranžerií, ba i bludištěm z habrového stromoví; terasy s bustami římských císařů a velkými vázami z pálené hlíny jen stvrzují její půvab. Během 25 let (1678-1703) tak vznikl pro hraběte Václava Vojtěcha a jeho choť Kláru z Malzanu jeden z nejúžasnějších letních paláců v Praze. Jeho střed a dominantu tvoří hlavní sál; po stranách pak trojkřídlou stavbu vertikálně i horizontálně ukončují dvoupatrové věžovité belvedery. Areál zahrnuje i několik hospodářských budov včetně koníren a také vinotéku, inspirovanou přilehlou vinicí sv. Kláry.

Šternberské sídlo připadlo státu již r. 1922, v letech 1977-1989 bylo rozsáhle rekonstruováno a od r. 1989 je v držení Galerie hlavního města Prahy. Ta zde vystavuje sbírky českého malířství 19. století a kolekci starých tisků a map Dálného východu („Ve stopách Marka Pola“). Do celého zámku včetně zahrady je bezbariérový přístup. V blízkém sousedství areálu lze navštívit zoologickou a botanickou zahradu.