Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zámek Červená Lhota

 Zámek Červená Lhota 

Známý jihočeský renesanční zámek se nachází ve stejnojmenné obci ca 20 km severozápadně od Jindřichova Hradce. U veřejnosti je mimořádně oblíbený zejména pro svůj pohádkově kouzelný půvab, který mu dodává jeho romantická poloha na skalnatém ostrůvku uprostřed rybníka a taktéž malebná architektura s charakteristickou červení odrážející se v klidné vodní hladině. I díky tomu zámek – jeden z nejnavštěvovanějších v ČR - ještě více zpopularizovala řada pohádek a filmů zde natočených.

Zámek Červená Lhota

 

 

Historie zámku:

Nevelký zámek Červená Lhota svou architektonickou formou i celkovou konfigurací v krajině prozrazuje, že má svůj původ ve vodní gotické tvrzi. Ta vznikla na skalním hřbetu – jen o málo větším než základy sídla - který se přehrazením mělkého údolí a vzedmutím vodní hladiny stal ostrůvkem. První písemná zmínka o existenci tvrze ve Lhotě pochází až z r. 1465, kdy Lhotu zdědil po svém otci Ctiborovi ze Zásmuk jeho syn Petr. Zásmukové byli za husitských válek v rožmberských službách a stáli tak na straně katolíků. V neklidných dobách 15. století upřednostnil rod Zásmuků bezpečnost svého sídla před jeho výstavností; Lhota v tomto období představovala typickou jihočeskou tvrz pozdního středověku. R. 1530 ji kupuje rytířský rod Kábů z Rybňan. V letech 1542-1555 nechal Jan Kába z Rybňan přebudovat původní tvrz na pohodlnější renesanční zámeček podle projektu italského stavitele Honse Vlacha. Sídlo se pak nazývalo Kábova nebo Nová Lhota, pojmenování Červená Lhota se objevuje až od r. 1602, patrně podle barvy omítky. Následující majitelé zámku, Růtové z Dírné, jako protestanti o své majetky přišli v důsledku pobělohorských konfiskací. R. 1621 obsadil Červenou Lhotu císařský rytmistr Ital Antonio Bruccio, který zde nechal postavit kamenný most namísto dřívějšího dřevěného. Za jeho působení vznikly také lázně nad zázračným pramenem v nedaleké Deštné.

Po Brucciově smrti koupil Lhotu v r. 1641 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, nejvyšší kancléř Království českého. Významný rod Slavatů uskutečnil v letech 1658-1678 radikální barokní přestavbu svého sídla. Během ní vznikly mj. velký reprezentační sál, vstupní věž v průčelí a byla provedena bohatá výzdoba interiérů nově koncipovaného 1. patra; podíleli se na ní renomovaní italští umělci – štukatér Innocenzo Cometa a malíř Giovanni Giacomo Tencalla. Slavatové pak zámek využívali jako letohrádek a dojížděli sem z nedalekého Jindřichova Hradce. Od této přestavby se vzhled sídla již podstatněji neměnil. Pouze za posledních majitelů Červené Lhoty, jimiž byl od r. 1835 knížecí rod Schönburg-Hartenstein, sem v letech 1841-1863 zasáhla módní gotizující vlna v podobě zbudovaného cimbuří a úprav věže. Během následné novorenesanční přestavby v letech 1902-1910, citlivě provedené předním vídeňským architektem Humbertem Walcherem z Moltheimu, však byly tyto prvky odstraněny a došlo k obnovení obloučkových renesančních štítů; zámek tak získal dnešní podobu. V r. 1945 přešel do vlastnictví státu.

Architektura zámku

Zámek tvoří čtyřkřídlá jednopatrová budova; ze břehu je přístupná po kamenném mostě z r. 1626. Hodnotné a komorně laděné interiéry s bohatou štukovou výzdobou jsou vybaveny takřka výhradně autentickým mobiliářem, z něhož vynikají umělecké sbírky nebo cenný nábytek z období renesance až po biedermeier. Místnosti mj. připomenou pobyt významného rakouského hudebního komponisty a spoluzakladatele německé komické opery Karla Ditterse z Dittersdorfu v letech 1796-1799, upoutá též renesanční Pánská pracovna, barokní jídelna nebo Francouzský salón zařízený ve stylu druhého rokoka. Z exponátů zřejmě nejvíce zaujme antická nádoba, stará zhruba 2 500 let, či místní kuriozita - návštěvnicky populární portrét „Ošklivé vévodkyně“ Markéty Tyrolské zvané Pyskatá (Maultasch).

Rybník se zámkem obklopuje botanicky hodnotný anglický park, založený r. 1901; stojí v něm zámecká kaple Nejsvětější Trojice, upravená ve 30. letech 20. století na rodinnou hrobku. Milovníci romantiky zřejmě využijí možnost zapůjčení loděk k projížďce po zámeckém rybníku. Co se červeného vzezření zámku týče, barva fasády je nepůvodní a váže se k ní několik verzí pověsti o zámecké paní, kterou oknem odnese čert, její tělo není nikdy nalezeno a pouze krvavé stopy na bělostných stěnách zámku svědčí o jejím strašlivém konci. Nesmazatelné skvrny jsou posléze impulsem k provedení krvavě rudého nátěru zámeckých zdí. Stavba byla skutečně původně bílá, červenou barvu získala až počátkem 17. století.

 

 
 

 

Fotoalbum


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 8267
Měsíc: 186
Den: 3